top of page

Bali Díl 3. - Dubaj město v poušti

Aktualizováno: 27. 12. 2023

Ráno jsme se probudili a znovu si uvědomili, kde jsme. Myslím, že endorfiny nám kolovaly v tělech a pořád nám to připadalo jako bezva sen. Ten odjezd byl tak rychlý, že se nám to celé přesouvalo do vědomí postupně.

Měli jsme krásný hotel blízko centra. Takže holky udělaly hromady fotek a vyrazili jsme na snídani. Kde jinde začít v Dubaji než Dubai Mall. Jedno z největších nákupních center na světě. Alespoň to tak tvrdí :). Dubai Mall je impozantní. Obrovská několikapatrová akvária, led na bruslení, hromada obchodů a restaurací. Na jednom z konců vyjdete ven a stojíte u obrovské fontány, která se večer promění v nádhernou vodní a hudební show a na pozadí toho všeho stojí Burch Chalifa. Jedna z nejvyšších budov na světě. To holky dostalo. Z ničeho nic se objevit tady. Před pár dny to vypadalo na normální školní týden a teď něco takového? Zašli jsme na snídani a pak zbývalo vyřešit další problém. Odletěli jsme na začátku března. A holky měly jen málo věcí k moři. Takže po snídani přišel shopping - nákup letních věcí pro cestu dál. Po snídani a nákupu jsme se vrátili do hotelu a já jsem začal prověřovat Srí Lanská víza. Za normálních okolností je dostanete na letišti v Kolombu za pár minut. Ale teď to bylo jinak. Do emailu nepřišlo žádné potvrzení. Takže jsem zavolal na Srí Lanku a začal všechno zjišťovat. Nikdo mi nakonec nic neřekl. Volal jsem na letiště do Kolomba, na vízové oddělení, ale všude se odvolávali na úřad, který má o víkendu zavřeno. Paní na letišti v Kolombu mi důrazně opakovala, ať bez víza nesedáme do letadla. To byla trochu zvláštní situace. Nakonec jsme udělali rozhodnutí. Emirates řekli, že je možné po dobu jednoho roku měnit letenky, datumy a destinace. Takže jsme si zabalili věci a odjeli na letiště. Problém byl, že jsme měli u sebe pouze příruční zavazadla. Hlavní kufry jsme měli stále na letišti, připravené na cestu dál na Srí Lanku dnes odpoledne.

Na letišti jsme jim řekli situaci a oni nám otevřeli letenky a vydali kufry.



Našli jsme si jiný o něco levnější hotel a přesunuli se zpátky do Dubaje s tím, že počkáme do pondělí, kdy na Srí Lance otevřou úřady a potvrdí nám víza. Pro úplnost - to se nikdy nestalo. V pondělí nám řekli, že Srí Lanka vyhlásila státní svátek. Takže úřady nebudou. Alespoň ne v pondělí a kdo ví jestli v úterý…

Nechali jsme to přes víkend plavat. Byla sobota a nás čekal minimálně víkend v Dubaji. Kdy se k tomu dostanete. Takže jsme se ubytovali a vyrazili do města. Na fontánu, večeři v knedlíčkové asijské restauraci, na zmrzlinu a pak byla noc. Mezitím z Čech chodily divnější a divnější zprávy. Doma to šlo rychle. Uzavírání a omezování se začalo zrychlovat. Připadalo nám to jako ve filmu. Jako když sledujete něco, čemu nemůžete ani uvěřit, že se opravdu děje. Na druhou stranu v Dubaji bylo zatím ticho před bouří. Jako by se okolo nic nedělo. Když se na to dívám teď zpětně, tak je úplně jasné, že se za námi zavíral postupně svět a my užívali poslední zbytky starého pořádku. Nikdo si nic nepřipouštěl. V Dubaji všichni žili naplno. Tak jsme žili taky. Užívali jsme si kouzelný víkend, na který asi nezapomeneme. Cestovali jsme po Dubaji, užívali tepla v březnu a hlavně něčeho, co rychle ubývalo: svobody a volného pohybu.

V sobotu večer jsme se ženou začali uvažovat, kam by mohla pokračovat naše cesta, když by nebylo možné jet na Srí Lanku. Jedna z variant dokonce byla, prostě sednout v pondělí do letadla na Srí Lanku a vystoupit v Kolombu a řešit to na místě. Sami bychom to asi nakonec i udělali, ale se 3 dětmi nám to přišlo trochu moc.

Navíc jsme se drželi jedné myšlenky. Cítilli jsme, že nás něco má opravdu rádo. Něco, co tu pro každého je k dispozici a málokdy se o to dovolíme opřít. Já po více než po 9 letech práce s Reconnective Healing nemůžu ignorovat něco, co je základem práce s frekvencemi a co přineslo do našich životů již tolik zajímavých věcí a změn.

Takže jsem si často hrál s frekvencemi a ladil se na to, jak to vnímám uvnitř v sobě.

Začali jsme zvažovat více variant. Jedna z nich bylo Thajsko. Další bylo Bali.

A pak několik dalších včetně Nového Zélandu.

Shodou okolností jsem zjistil, že jedna moje známá před pár dny skončila v Thajsku, takže jsem jí napsal. Odpověděla mi poměrně rychle. Ale řekla nám, že se to tam začíná hodně omezovat a že sami nevědí, jestli tam budou moci zůstat.

Asi za 2 týdny se vrátili vládním letadlem domů.


Nakonec jsem napsal Vincentovi na Bali. Vincent je Australan, který vlastní na Bali v Indonésii se svojí balijskou ženou malý, ale moc pěkný resort, přímo na břehu Indického oceánu.

Před 3 lety jsme tam s Ivanou (mojí ženou) byli když byla těhotná a o pár měsíců později jsem tu dělal se 14 lidmi workshop Tanec v Kvantovém poli.

Právě o frekvencích, hodně meditacích, kvantové fyzice a jak tvořit život jinak a snadněji.

Vincent mi napsal, že situace na Bali je velmi dobrá a že můžeme přijet.

Prověřili jsme si ještě víza a zjistili, že nám je stále ještě vydají při příletu na letišti v Denpasaru. Zvažovali jsme, jestli ještě počkat na odpověď ze Srí Lanky ,anebo jet rovnou na Bali.





Další den, v neděli ráno, jsme udělali rozhodnutí a já odjel na letiště změnit letenky na Bali.

Byla to zajímavá situace.

Na letišti byl chaos. Lidi stály fronty u přepážek a většina se snažila sehnat co nejdřívější letenky domů. Já stál frontu s nimi a snažil jsem se dostat letenky na úplně druhou stranu, než je domov. Nakonec nám je změnili.

Bali zatím nemá s turisty problém.

Dokonce jsem našel na Facebooku video, kde vysvětlují, že chtějí být opatrní, a starají se o hygienu na letišti, ale v jejich národní povaze je lidi vítat. Takže turisty vítají.

K tomu bych chtěl říct, že toto je na nich opravdu úžasné a odpovídá to realitě. Balijci jsou neskutečně milí.

Letenky na Bali nám změnili bez doplatku na pondělí v noci. Respektive úterý brzo ráno.

Takže nám zbývalo neděle a pondělí v Dubaji.

Zprávy z domova přestávaly dávat víc a víc smysl.


Ponořili jsme se do Dubaje a dostali maximum.

Byl to nádherný prodloužený víkend v tomto neobvyklém a kontroverzním městě, uprostřed pouště.

Výsledek? Holky byly nadšené, včetně Váji. Já samozřejmě taky.


Pokračování v dalším dílu...


Podívejte se i na www.vladimirekart.cz


Chcete dostávat informace o podobných akcích a zajímavých tématech? Pak mi nechte na sebe kontakt zde.

90 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentários


bottom of page